Práva a povinnosti zaměstnavatele a zaměstnanců „do kapsy“
Český zákoník práce (dále jen „ZP“) stanovuje bohužel zaměstnavatelům a zaměstnancům „stovky“ práv a povinností. Z podnikatelského hlediska je rovněž dlužno podotknout, že ZP je principiálně spíše právní normou, jež chrání zaměstnance, poněvadž jsou ve vztahu k zaměstnavateli v podřízené, tedy v závislé pozici. Práva nebo povinnosti v pracovněprávních vztazích mohou být právně upraveny odchylně od ZP, pokud to „zákoník“ výslovně nezakazuje nebo z povahy jeho ustanovení nevyplývá, že se od něj není možné odchýlit. Neplatný je pak každý právní úkon, kterým se zaměstnanec předem vzdá svých práv.
1.)Úvod: Fyzická osoba (FO) je způsobilá mít v pracovněprávních vztazích práva a povinnosti dnem, kdy dosáhne 15 let věku. Zaměstnavatel s ní však nesmí sjednat jako den nástupu do práce den, který by předcházel dni, kdy tato fyzická osoba ukončí povinnou školní docházku. Práce fyzických osob ve věku do 15 let nebo starších 15 let do skončení povinné školní docházky je zakázána. Tyto osoby mohou vykonávat jen uměleckou, kulturní, reklamní nebo sportovní činnost za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem. Zaměstnanec pak může uzavřít dohodu o hmotné odpovědnosti nejdříve v den, kdy dosáhne 18 let věku.
2.)Zaměstnavatel je povinen:
a.)Přidělovat zaměstnanci práci (a to ne práci jakoukoliv, nýbrž sjednanou v pracovní smlouvě).
b.)Platit za vykonanou práci mzdu a plat.
c.)Vytvářet podmínky pro plnění pracovních úkolů, tj. vytvářet takové podmínky, aby zaměstnanec mohl úspěšně plnit své pracovní úkoly.
d.)Dodržovat ostatní pracovní podmínky stanovené právními normami, smlouvou nebo stanovené interním (vnitřním) předpisem (rovné zacházení v pracovních podmínkách, odměňování a funkčního postupu, povinnosti v souvislosti s pracovní dobou – rozvržení, evidence, povinnosti v souvislosti s dovolenou – plán, nejméně 4 týdny, možnost hromadné 2 týdenní dovolené, apod.)
e.)Poskytovat zaměstnanci informace v pracovněprávních vztazích a zajišťovat projednání s ním.
f.)Seznamovat zaměstnance s kolektivní smlouvou a interními (vnitřními) předpisy.
Zaměstnavatel dále nesmí:
g.)Zaměstnanci za porušení povinnosti vyplývající mu z pracovněprávního vztahu ukládat finanční postihy ani je od něho požadovat, to se však samozřejmě nevztahuje na škodu, za kterou zaměstnanec odpovídá.
h.)Požadovat ani sjednat zajištění závazku v pracovněprávním vztahu, s výjimkou konkurenční doložky a srážek z příjmu z pracovněprávního vztahu.
Na druhou stranu k právům zaměstnavatele patří mj. určení množství práce a pracovní tempo, vyžadování náhrady škody po zaměstnanci, který nějakým způsobem porušil pracovní kázeň, a způsobil tak nadřízenému újmu. Mezi další právo zaměstnavatele patří také výpověď zaměstnanci ve zkušební době bez udání důvodů.
Stejně tak má zaměstnavatel např. právo:
•Vydat interní předpis, kterým si může podnikatel přizpůsobit pravidla vnitřním podmínkám své firmy. Vnitřní předpis je právně závazný pro zaměstnavatele a pro všechny jeho zaměstnance. Nabývá účinnosti dnem, který je v něm stanoven, avšak nejdříve dnem, kdy byl u zaměstnavatele vyhlášen.
•Určit množství požadované práce a také pracovní tempo, jestliže není sjednáno v kolektivní smlouvě.
•Vyžadovat po zaměstnanci náhradu škody, kterou mu zaměstnanec způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.
3.) Zaměstnanec je povinen:
a.)Konat práci podle pracovní smlouvy a pokynů zaměstnavatele.
b.)Konat práci osobně, ve stanovené pracovní době.
c.)Dodržovat pracovní kázeň.
Vedle toho je zaměstnanec povinen především:
•Pracovat svědomitě a řádně dle svých sil, znalostí a schopností, plnit pokyny nadřízeného a dodržovat zásady (týmové) spolupráce s ostatními zaměstnanci.
•Plně využívat pracovní doby a výrobních prostředků k vykonávání svěřených prací, plnit kvalitně, hospodárně a včas pracovní úkoly.
•Řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím.
Naopak zaměstnanci mají právo na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, na informace o rizicích jejich práce. Zaměstnanci jsou také oprávněni odmítnout výkon práce, o níž mají důvodně za to, že bezprostředně a závažným způsobem ohrožuje jejich život nebo zdraví, popř. i život a zdraví dalších (jiných) osob.
Co se týče dalších práv zaměstnance, má zaměstnanec nárok na přestávky v práci i návštěvu lékaře v pracovní době. Tzv. přestávka „na jídlo a oddych“ musí být zaměstnanci poskytnuta nejdéle po šesti hodinách výkonu práce (v případě mladistvých dokonce po čtyřech a půl hodinách), přičemž by měla být nejméně 30 minut dlouhá. Poskytnuté přestávky se však do pracovní doby nezapočítávají. Pokud se jedná o práce, které nemohou být přerušeny, přestávka musí být též poskytnuta, avšak započítává se do pracovní doby.
Pracovní volno s náhradou mzdy je zaměstnanci uděleno v určených případech, např. jestliže navštíví na „nezbytně nutnou dobu“ nejbližší zdravotnické zařízení. V případě, že se nejedná o nejbližší lékařskou ordinaci, je mu uděleno pracovní volno bez náhrady platu. Pokud zaměstnance postihne v práci indispozice, rovněž má nárok na návštěvu lékaře. Termín „nezbytně nutná doba“ zahrnuje dopravu na místo a zpět, dobu strávenou v čekárně a samotné ošetření. Tato doba není nijak časově určena, jelikož jde o velmi individuální záležitost. Jestliže tedy zaměstnavatel svým zaměstnancům stanovuje max. dobu strávenou u lékaře, jistě se neopírá o legislativu. V případě, pokud je zaměstnanci opravdu předem známo, že musí navštívit lékaře, je povinen tuto skutečnost oznámit svému nadřízenému.
V Praze dne 24. 8. 2017
Mgr. Petr Jezdinský, právník