Vznik pracovního poměru
Pracovní poměr se dle ustanovení § 33 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZP“) zakládá pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem a jen v případech stanovených právními předpisy jmenováním na vedoucí pracovní místo. Pokud zvláštní právní předpis nebo stanovy požadují, aby se obsazení určitého pracovního místa (funkce) uskutečnilo na základě volby příslušným orgánem, považuje se zvolení toliko za předpoklad pro sjednání pracovní smlouvy. Pracovní poměr vzniká dnem, který byl sjednán v pracovní smlouvě jako den nástupu do práce, nebo dnem, jenž byl uveden jako den jmenování na pracovní místo vedoucího zaměstnance. Pracovní smlouva, která vyžaduje písemnou formu (to samé pak platí i o změně pracovní smlouvy a o odstoupení od ní.), musí obsahovat:
- Druh práce, který má zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonávat,
- místo nebo místa výkonu práce, ve kterých má být práce vykonávána,
- den nástupu do práce.
Praktický příklad č. 1: Zaměstnavatel neuvedl do pracovní smlouvy mzdu. Je vůbec taková pracovní smlouva platná?
Naše odpověď: Ano, je platná. Údaj o mzdě nebo platu a způsobu odměňování (vedle splatnosti mzdy nebo platu, termínu výplaty mzdy nebo platu, místu a způsobu vyplácení mzdy nebo platu), je totiž tzv. fakultativním (nepovinným) údajem, stejně jako:
a.) Jméno, popřípadě jména a příjmení zaměstnance a název a sídlo zaměstnavatele, je-li právnickou osobou, nebo jméno, popřípadě jména a příjmení a adresa zaměstnavatele, je-li fyzickou osobou,
b.) bližší označení druhu a místa výkonu práce,
c.) údaj o délce dovolené, popřípadě uvedení způsobu určování dovolené,
d.) údaj o výpovědních dobách,
e.) údaj o týdenní pracovní době a jejím rozvržení,
f.) údaj o kolektivních smlouvách, které upravují pracovní podmínky zaměstnance, a označení smluvních stran těchto kolektivních smluv.
Jestliže ovšem pracovní smlouva tyto údaje neobsahuje, je zaměstnavatel povinen zaměstnance o nich písemně informovat, a to nejpozději do 1 měsíce od vzniku pracovního poměru, což platí i o změnách těchto údajů.
Praktický příklad č. 2: Musí se v pracovní smlouvě povinně uvádět zkušební doba? Může být zkušební doba ujednána pouze ústně?
Naše odpověď: Zkušební doba může, ale nemusí být mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem sjednána. Pokud se ovšem na zkušební době zaměstnanec se zaměstnavatelem dohodnou, je nezbytné dodržet písemnou formu sjednání zkušební doby. Ústní sjednání zkušební doby je tedy neplatné.
Jestliže je sjednána zkušební doba, nesmí být delší než 3 měsíce po sobě jdoucí ode dne vzniku pracovního poměru, u vedoucího zaměstnance nesmí být delší než 6 měsíců. Zkušební dobu je možné sjednat také v souvislosti se jmenováním na vedoucí pracovní místo.
Sjednaná zkušební doba nemůže být dodatečně prodlužována. O dobu celodenních překážek v práci, pro které zaměstnanec nekoná práci v průběhu zkušební doby, a o dobu celodenní dovolené se však zkušební doba prodlužuje.
Zkušební dobu je možné sjednat nejpozději v den, který byl sjednán jako den nástupu do práce, popřípadě v den, který byl uveden jako den jmenování na pracovní místo vedoucího zaměstnance. Zkušební doba nesmí být sjednána delší, než je polovina sjednané doby trvání pracovního poměru. Zkušební doba musí být sjednána písemně.
Od pracovní smlouvy je možné odstoupit, jen pokud zaměstnanec nenastoupil do práce. V případě, že se zaměstnanec nedostaví ve sjednaný den do práce, aniž mu v tom bránila překážka v práci, nebo se zaměstnavatel do týdne (týdnem se přitom rozumí sedm po sobě následujících kalendářních dnů, viz ustanovení § 350a ZP) nedozví o této překážce, může zaměstnavatel od pracovní smlouvy odstoupit.
V Praze dne 24. 6. 2017
Mgr. Petr Jezdinský, právník